Vinohradský sbor ČCE

Každý týden si můžete poslechnout na www.e-cirkev.cz/aktuality/slovo-na-doma úvahu farářky či faráře naší církve. Z posledních týdnů jsme vybrali #252 Jakuba Pavlúse, faráře sboru v Šumperku


Jeremjáš 17, 5–8:

Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. 6 Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet. 7 Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. 8 Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody.“

Když čtu tyto verše, přichází my na mysl trojice slov: rozkvět, vzrůst a plodnost. V mé mysli se u toho objevují vzpomínky na malokarpatské bukové lesy a všechny ty majestátné letité buky které v nich lze najít. Chodíval jsem do těch lesů od mala na túry, a přirostli mi srdci. Před očima mám obrazy na Moravských luk v Bílých Karpatech, plné vzácných druhů bylin, květů, solitérních Dubů a Oskoruší. Chodívám se tam procházet vždy, když jsme u manželčiných rodičů. V neposlední řadě si vzpomenu také na mohutný ořech zasazený před farou na mém prvním působišti na Slovensku, i v těch nejteplejších letních dnech se pod ním dalo schovat v jeho stínu, pod jeho zeleným listím.

foto: slovo
Dalo by se jistě pokračovat, vždyť i Jeseníky a městské parky v Šumperku jsou plné mohutných letitých prospívajících stromů a různých druhů bylin a živočichů, také jsou v rozkvětu. Při pěší turistice nebo vycházce nás tyto stromy zastaví. Dorůstají do obrovské výšky a obvodu, stávají se orientačními body. Tam, kde rostou, poskytují stín, úkryt a obživu pro množství jiných živých tvorů. Takový obraz života člověka, který důvěřuje Bohu, před nás klade i Jeremiáš. Ten, kdo žije důvěrou v Boha, je napojen na hluboký zdroj živin, který vede k plodnosti, vzrůstu a rozkvětu v dobrých i těžkých časech. Stává se orientačním bodem, lidé si k němu rádi přijdou odpočinout a načerpat nové síly, protože v zlých i dobrých časech přináší dobré ovoce. Život s Bohem je v tom nejlepším smyslu slova radikální. Stejně jako kořen (radix) stromu dosahuje k potoku, sahá kořen (srdce) člověka k Bohu v naprosté důvěře. Slovo „radikální“ obvykle používáme k popisu něčeho extrémního nebo revolučního. Ale v kontextu 17. kapitoly Jeremiáše je radikální charakter života s Bohem normální, zdravý a vede k rozkvětu, vzrůstu a plodnosti. Protikladem k dobře zakořeněnému stromu u Jeremjáše je „pouštní keř“, který trpí v pustině, kde není dostatek deště a poblíž žádný potok. Keř obývá „vyprahlá místa pustiny, v neobydlené solné zemi“. (v. 6) K takovému keři je přirovnán člověk, který vkládá důvěru spíše v lidi než v Boha; jsou to ti, „kteří doufají v pouhé tělo“. (v. 5) Důsledek je jasný – ti, kdo spoléhají na omezené lidské zdroje a lidskou moudrost, třeba i vlastní zdroje a vlastní moudrost, jsou jako keř s kořeny, které nikam nesahají a ve zlých časech nemají z čeho čerpat. Ty protiklady jsou samozřejmě extrémní. Vycházejí z předpokladu, že v tomto případě neexistuje „zlatá střední cesta“. V kritických situacích je totiž otázka, kam vkládáme svou důvěru, otázkou života a smrti. Žádný strom ani keř nemůže přežít bez dobrých kořenů. Neexistují žádné náhražky. Metafora seschlého keře nebo dobře vyživovaného stromu je intenzivnější a přesvědčivější, když si uvědomíme, že Jeremiáš tento text napsal pro lidi, kteří nedostatek vody moc dobře znali, kteří žili blízko pouště, které touha po vodě dost dobře charakterizuje. Najít v okolí Izraele poušť, nebo step, zažít těchto končinách opravdové sucho a nesnesitelný žár slunka nebylo a není nijak výjimečné. V Jeremiášově básni zažívá sucho jak strom, tak keř. Ale strom zasazený u vody vydrží a sucho nejen přežije, zůstává vitální a přináší dobré plody. Zásadním rozdílem je zakořeněnost. Každý člověk v životě prochází obdobím sucha, obdobím bojů, kdy se nám Bůh může zdát daleko nebo kdy na nás silně doléhají životní stresy způsobené návalem povinností, či nemoci. Ale naše spojení s Bohem, se zdrojem života nám umožňuje nejen přežít, ale plodně prožít i ta nejtěžší období. Jsme zváni k tomu zakořenit se, celkem pevně, ne v dogmatu, ale v důvěře k Bohu samotnému, napojit se na cenný zdroj síly k životu. Všichni bez výjimky, ti kterým se zrovna daří, i ti, kterým se všechno sype pod rukama. Toto napojení nám samozřejmě nezaručí život bez těžkostí, dá nám něco cennějšího, sílu všechny těžkosti překonat se vztyčenou hlavou, s vědomím, že nejsme sami. Amen.
Modlitba: Milosrdný Bože, ty jsi pramenem a oporou našeho života. Pomoz nám, abychom důvěřovali tvému slovu a tvému příslibu, neboť ty jediný jsi naší nadějí a bezpečím. Amen!

číslo 221, červen 2022
předchozí

Obsah

Kázání
Přímluvná modlitba
Jak bylo letos na synodu?
Evropské biblické dialogy 2022
Zprávy ze staršovstva
Sborový večírek před prázdninami
Ptáme se presbyterů
Předletní Booklub
Rozloučení s Ivankou Bícovou
Vzpomínka
Vzpomínka Jarmily Filipiové
Slovo na doma
Rozhovor o (nejen) nedělce
Care sorelle, cari fratelli, benvenuti a Praga!
Noc kostelů
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).