Posvátné umění v nesvaté době

Pokud byste měli cestu na Moravu nebo si chtěli udělat výlet do Olomouce, doporučuji vám výstavu „Posvátné umění v nesvaté době“ v Muzeu moderního umění v Olomouci, která potrvá až do Velikonočního pondělí. Jedná se o ojedinělý projekt, který mapuje sakrální architekturu a obrazovou i sochařskou tvorbu spojenou s křesťanskými bohoslužebnými prostory, která vznikala v období komunistické totality (1948–1989). Představuje výtvarná díla nejen z církve římskokatolické, ale i z českobratrské evangelické (např. kostel u Jákobova žebříku v Praze Kobylisích, evangelický kostel v Olomouci, obrazy Miroslava Rady nebo plastiky Ivana Jilemnického), československé husitské, řeckokatolické a bratrské. Část výstavy je věnována i dílům českých umělců, kteří po roce 1948 zvolili emigraci a tvořili v zahraničí.

Výstava podává svědectví nejen o tom, že víra a život církve nejsou věcí minulosti a stále hledají svůj aktuální a současný výraz, ale vzhledem k době cílené ateizace společnosti a tvrdých re-

strikcí svědčí i o odvaze, zaujetí a obětavosti zadavatelů, kněží, farářů, sborů či farností, realizátorů i umělců. Vnímavého návštěvníka také inspiruje k přemýšlení o tom, co vlastně architektura a zařízení kostela vyjadřuje a jak může utvářet víru i společenství věřících. Z tohoto obsahového hlediska mě asi nejvíce zaujaly realizace Vojmíra Vokolka v několika římskokatolických kostelech. Jeho nástěnné malby jsou veskrze civilní a současné. Při ztvárnění biblických i dogmatických témat zobrazuje lidi své doby, včetně členů, i faráře místní farnosti a odvážně zachycuje i absurditu zmíněného období (například ve fresce Adorace rakety z kostela sv. Zikmunda ve Stráži pod Ralskem). Také jeho mobiliář a křížová cesta z kostela sv. Petra a Pavla v Rozhovicích opouští obvyklou katolickou zdobnost a svou syrovou a strohou formou o to působivěji vyjadřuje obsah a význam. Oltářní stůl nesou například čtyři mohutné nohy z neopracovaného dřeva se jmény čtyř evangelistů, které dohromady svazuje trám se jménem Ježíše Krista.

K výstavě byla vydána výborná stejnojmenná publikace, která ještě podrobněji mapuje vymezené období. Obsahuje obrazový přehled všech realizací, včetně podrobných popisů, a rejstříky jak podle míst, tak podle autorů. Mezi nimi se objevují i naše další kostely (např. v Praze Braníku, v Proseči, v Miroslavi nebo Milíčova kaple v Malešicích). V úvodních statích najdete také studii Tomáše Mazáče „Úvod do problematiky výtvarného umění v Českobratrské církvi evangelické“. Publikace je již bohužel rozprodána. Podle informací z muzea se však uvažuje o tom, že by výstava mohla pokračovat na jiném místě, a proto je možné, že dojde k dotisku. Obojí – jak výstava, tak publikace – rozhodně stojí za to.

Zdeněk Šorm